Když jsem loni poprvé vstupovala do Atíku, měla jsem strach. I když jsem se na stránkách dočetla, že kecací čtvrtky jsou opravdu hlavně o povídání (a případné hry probíhají v oddělených prostorách), myslela jsem si, že budu svědkem veřejného akčnění přímo přede mnou a že to pro mě napoprvé bude příliš. Od té doby jsem ale byla už na tolika kecacích čtvrtcích, že můžu říct, že to může být pro nováčka ta nejlepší cesta, jak do komunity BDSM proniknout. A ještě lépe v doprovodu někoho dalšího, protože přijít sám a nemít ve zvyku se proaktivně seznamovat, to může být opravdu složité. Sama jsem komunikativní, ale napoprvé jsem se bála a styděla za někým jít. Dnes už vím, že zbytečně, ale napoprvé to tak prostě je. Ve čtvrtky se tak lze pomalu seznamovat s různými lidmi a poslouchat jejich rozhovory. A čím víc se do světa BDSM nořím, tím víc vidím, jak není jednoduché různé praktiky provádět a jak důležité je si hrát s někým, do koho je vůbec možné vložit důvěru. A jak snadno nám někdo může fyzicky i psychicky ublížit.
Někomu mimo komunitu to může přijít zvláštní, ale i výprask se učí, Ardent nebo Tabron (a jistě i další) mají dokonce soukromé lekce, pokud by se někomu nechtělo veřejně na workshop. Ani elektro není nejspíš praktika, kterou lze napoprvé dělat „profesionálně“, hry s jehlami určitě ne (a vřele doporučuji sledovat FB Atíku, Tabron a dalších a na kurzy se hlásit). Shibari, to je kapitola sama pro sebe, a proto také kurzy shibari dostanou svůj vlastní díl.
Kecací čtvrtky v Atíku tak lze brát jako úžasnou příležitost se seznámit s někým, kdo by mohl mít odpovědi na vaše otázky nebo kdo by vám mohl doporučit s kým si hrát, s kým tak úplně ne, anebo kde koupit provazy, lístky na zajímavá vystoupení nebo třeba rákosku a bič. Pro nás, kteří tam chodíme pravidelně, je to navíc místo setkávání se s přáteli a lidmi, se kterými je nám prostě dobře. Je to ale také místo, kde se potkat s někým, koho neznáte a s kým byste raději zkusili hru nebo vázání v bezpečné přítomnosti dalších lidí, kteří mohou kdykoliv zasáhnout.
A to říkám vědoma si toho, že hry v soukromí a na veřejnosti jsou hodně jiné a pro někoho ta veřejná může být mnohem méně příjemná. Soukromí domova (našeho nebo hracího partnera) mně osobně umožňuje se do prožitku úplně ponořit, vnímat jen to, co se děje mému tělu vně i uvnitř a/nebo být hlouběji propojená s partnerem (hodně dělá šátek na očích nebo naopak když se vám partner dívá do očí). Ale mě jako exhibicionistku pochopitelně hodně sytí i ta hra před lidmi. Je to jiné a sám prožitek stojí na tom, že se někdo dívá, že někoho zajímá, co se odehrává, že sleduje to, co mi partner působí a jak na to já reaguju. Na druhou stranu může vědomí přítomnosti dalších lidí ubírat pozornost směrem k partnerovi. Mně to ale nijak neumenšuje sílu prožitku a třeba i následné radosti poté. A pokud takový exhibicionista nejste? Někteří riggeři/topové/dominanti vás můžou pozvat na sledování jejich hry s někým jiným, z čehož lze vyčíst, jestli je tohle něco, co byste chtěli vy sami. A pořád je v Atíku možnost si s potenciálním partnerem popovídat a třeba se na něj i přeptat dalších lidí.
Pokud jste ale exhibicionisté jako já, dřív nebo později začnete být zvědaví, co je to ta SM playpárty a jaké by to bylo se jí zúčastnit. Na stránkách Atíku totiž čas od času vyskočí pozvánka a v popisku akce se píše, že jestli si chcete hrát na veřejnosti, tak tohle je ta pravá příležitost, kdy budou prostory restaurace proměněny v jednu velkou playarénu. Rozdílů oproti kecacímu čtvrtku je spoustu, ale ten hlavní je, že si přicházíte hrát, ne si tolik povídat a že je aktivní snaha ze strany organizátorů omezit počet lidí, kteří by se přišli pouze dívat.
Jsme v BDSM s mužem ponoření až po uši, a proto když další pozvánku uvidíme, říkáme si, že už asi nadešel čas mezi lidi takhle zkusit vyrazit. Jenže co s mou nejlepší kamarádkou Ester? Máme každý měsíc plánované společné víkendy, které jsme původně chtěly věnovat poctivému dámskému poplku ve wellnessu, u vína nebo při jiné „holčičí“ aktivitě. Původně. Jenže pak jsme spolu vyrazily k Markovi a Esteřin zájem o BDSM se přesunul z teoretické roviny do touhy zkoušet. A protože Esteřina návštěva vycházela na termín playpárty a mému muži se líbí, nebylo pochyb, že jí pozveme. Ester k našemu milému překvapení souhlasila. A aby nás nebylo málo, přidal se k nám i Barnaby, začínající rigger, se kterým si sem tam dopřejeme společného vázání. Za mě ideální kombinace. Barnaby má totiž ještě mimo talentu schopnost jít klidně jako první na prázdný plac, aby byl čas si vázání poctivě užít.
Párty začíná na sedmou a my se scházíme už krátce po začátku. Z Atíku zmizely velké stoly i se židlemi, kromě jediného odděleného plentou pro hladové krky. U zdí stojí gauče a prostředek Atíku se skutečně proměnil v hernu. V přední části visí bambus a čekají nachystané pěnové desky, o kousek dál stojí koza na výprask, dále dlouhá bedna s koženou a měkkou horní částí a madly, ze stropu visí houpačka a uprostřed se nachází dřevěná konstrukce pro výprask s prohlubní, aby se o ní dalo lépe opírat.
Něco málo sníme a vypijeme a Barnaby na mě mrkne. Není čas ztrácet čas a je třeba zahájit hry. Honza se mezitím domlouvá s Ester a nutno říct, že dostává složitou zakázku. Koneckonců, poradit si s dominantní Ester, která nesnáší bolest, bude oříšek. Společně si pospojujeme pěnové desky a rozložíme deky vedle sebe. V Atíku je ještě trochu chladno, a tak si přes tělo nechávám tenký svetřík a na nohou puntíkaté punčocháče. Ester má tenkou průhlednou košili a upnutou krátkou sukni se zipem přes celou délku.
Zavírám oči a z hlavy pouštím obraz Ester v rukou mého muže. Klečím a odevzdávám ruce Barnabymu, který je pohladí a pevně chytí. Nejdřív svýma rukama, ale za chvíli na tomtéž místě ucítím první provaz. Ucítím single column tie a pak to, jak mi po rukou směrem k loktům roste jedno obtočení za druhým. Zkouším občas zuby lapnout provaz a trochu Barnabymu zkomplikovat vázání, ale odměnou za každé takové kousnutí je mi pevnější utažení provazů a méně pohodlí rukou. Naváže na provaz druhý a přehodí si ho přes bambus a zatáhne. Z původně pohodlného a trochu nahrbeného kleku se musím prohnout, narovnat a provazy u zápěstí si chytím, aby se mi poloviselo pohodlněji. Uslyším zvuk nějakého bacátka dopadajícího na tělo a otevřu oči. Nevidím, kde se to děje, ale všimnu si, že Honza Ester uvazuje takate kote a přemýšlím, jak asi Ester nese to, že je najednou v bezbranné pozici. Raději ale zase zavírám oči, protože všechno to pozorování by mě odneslo z prožitku úplně pryč.
Barnaby mi pomalu ruce povolí, nechá mě se trochu schoulit do klubka a vytáhne mi nohu, na které začne vázat futomomo a obzvlášť záležet si dá na holeních, kam na provaz ještě druhou rukou přitlačí tak, abych skutečně nepochybovala o tom, že tam provaz je. Zakňourám. Když provaz zajistí, pohladí mě. Nehladí zlehka, ale naopak pevně, díky čemuž jsou jeho dotyky pohlcující. Nebolí, ale je z nich cítit síla a znalost bojových umění, kterým se věnuje. Tak, jako předtím ruce, mi nyní vytáhne nahoru nohu a když si trochu zvyknu na bolest v holeni, zabere za moje tělo tak, že se ze sedu převalím do lehu na zádech a odtud si mě ještě otočí na břicho. Svetřík se mi vytáhl do pasu noha mi stále visí, provaz kouše do holeně a Barnaby si vezme do ruky důtky. Nejsem úplně v náladě na bolest a zatáhnu zadek v očekávání rány, ale Barnaby si počká. Podívám se, co se děje a Barnaby mě pro uklidnění zase pohladí. Tentokrát po nohou a já na chvíli zalituju, že mezi námi nefunguje ta správná chemie. Tak příjemných dotyků bez brnění vzrušením je škoda.
Ester leží na zádech, omotaná provazy a na očích má položenou látku používanou jako pásku na oči. V obličeji má spokojený a klidný výraz. A mně Barnaby přivede zpátky k naší session ránou důtkami. Šetří mě a já jsem mu za to tentokrát vděčná. Pohladí místo, kam předtím důtky dopadly a udeří znovu. Okolo nás se podobné rány ozývají víc a víc a začínají se ozývat už i tiché nářky, asi někde dál od nás. Bolest v holeni už začíná být hraničně nepříjemná a já se ošívám. Barnaby si mě zase posadí, nohu odváže z bambusu a ruce váže k tělu. Vše to prokládá těmi svými dotyky a já si vrním vrcholným blahem. Chytí mě za vlasy a skulí k sobě do náruče ve které si mě opře a začne pomalu rozvazovat. Celé je to tak pevně něžné, plné jistoty, a to je přesně to, co tenhle večer potřebuji. Dovážeme a objímáme se dlouho. Tak dlouho, že se osmělí další pár poprosit, jestli se k nám nevejdou. Poprosíme je ještě o malou chvilku a slíbíme místo celé.
Honza má Ester v náručí a ta má u toho oči už naplno zavázané. Potichu odcházíme a až nyní vidíme, že se herna už naplnila hrajícími lidmi. Nejdřív překvapeně, ale pak i zvědavě koukám na krásnou ženu ležící v houpačce, v prádle, které nezahaluje vůbec nic, s páskou na očích a s mužem, který jí „mikrofonem“ přivádí k orgasmu. Vedle nich stojí další pár, kde muž ženě uváže provazem prsa tak, až se ani nehnou. Bere si do ruky pásek, ženu otočí ke sloupu, nařídí jí se chytit a tvrdě udeří přes zadek. Ženě se podlomí kolena, ale na jedné noze stále stojí. Zakňučí, ale neprosí. Muž jí nechává prostor se vydýchat a když vidí, že opět dokáže stát, udeří jí znovu a pak znovu a znovu. A přidává stále víc.
Na výpraskové koze klečí další žena a její muž jí roztrhl síťované punčocháče tak, aby jí mohl prsty zajet pod kalhotky, zatímco jí rukou dává výprask. K dalšímu sloupu si žena přivazuje svého partnera, kterému zavázala oči, vytahuje mu triko až nad prsa a na bradavky připevní kolíčky. Rozepne mu kalhoty a my můžeme vidět, jak vzrušující to pro tohoto muže je. Další muž přichází ke stolu vedle gauče, na kterém sedíme, a z tašky vytahuje mikrofon a vrací se za svou hrací partnerkou.
Ester s Honzou dovázali a vrací se k nám. Jsou sjetí vyplavenými hormony štěstí, a tak se domlouváme, že her na jeden večer bylo pro nás dost a vyrazíme domů. V autě mi pak ještě Ester s Honzou vypráví, jak právě díky pásce přes oči dokázali zlomit Esteřinu touhu vést, neochotu nechat se ovládnout a oddat se tomu. A z jejího pohledu je jasně čitelné, že tohle nebude chtít zažít jen jednou…
Přiznávám, tohle není akce pro každého. A já, ačkoliv jsem exhibicionista, kterému by nejen nevadilo být vidět nahá, ale ještě by se mu to nejspíš líbilo, tak se ještě (ještě?) necítím na to, abych byla i sexuálně aktivní před lidmi. Ale přesto mě to vůbec nijak nepohoršovalo. Necítila jsem sice přímo sexuální vzrušení, přestože hrající si lidé byli fyzicky atraktivní, ale zato jsem byla opravdu zvědavá a chtěla se na to všechno koukat. Byla to pro mě radost sledovat. A určitě budu chtít jít znovu. Budete chtít jít někdo další také?