Je mi Ester trochu líto, jsem tak zvyklá v autě jezdit sama, že když se mi podařilo vozidlo nacpat do sotva odpovídající mezery mezi dvěma auty, zjistily jsme, že bude vystupovat přímo do čerstvě ostřihaného křoviska. Trochu jí to načechralo peříčka, ale protože je moje nejlepší kamarádka zvědavá, musí něco překonat. Pořád laškuje s BDSM světem a neví, jestli se zvrhnout chce nebo ne, proto jsme se domluvily, že k Markovi zajdeme spolu. Musím říct, že vidět první vázání zrovna u Marka, který umí nasadit krásný sadistický výraz a se mnou, která se ráda projevuje i hlasově, nebyl možná lehký začátek.
Marek nás vítá a rovnou dává vařit čaj. Tak jako když jsme se potkali u něj poprvé, když vázal Poppy, si vybírám jahodový a Ester hledá zelený. Před první session, která proběhla krátce po setkání se Severem (9. díl), jsme si s Markem vyjasňovali naše hranice i přístup, takže tentokrát už nemusíme. Vím, že k Markovi si jdu do provazů pro jeho hru s bolestí. Naštěstí Marek a Ester toho mají v civilním životě dost společného, takže i když se ještě osobně neznali, vine se diskuze plynule a čas letí. Jako vážně, čas letí, lidi, a já už moc chci trpět! Asi je to na mně poznat, a tak mě Marek posílá se převléct. Od minule už vím, že nemám mít podprsenku s kosticemi, pro bezpečnost nás obou, a tak volím růžovo-fialové body, je ale hodně průhledné a já se stydím. Je fakt složité být stydlivý exhibicionista, to vám tedy řeknu! Raději na sebe beru ještě šaty a vracím se do obývacího pokoje. Marek si už chystá hudbu a provazy a já jsem zase automaticky submisivní, jen co je vidím.
Ptám se Marka, jestli si by mě raději vázal v šatech nebo bez, chvíli se rozmýšlí, ale pak mi je rozhodně rozepne a nechá spadnout na zem. Tak jo, session právě začíná. Myslím na Ester a říkám si, jaké to pro ni asi musí být. Vím, že se jí ženská těla líbí, takže s tím by problém mít neměla, ale není to, co se teď odehrává, příliš intimní? Dívá se, jak mi Marek svlékl šaty a teď mě objímá. Není to trochu jako být v soft pornofilmu jako divák? Mně není nepříjemné, že tam je, ale bojím se, aby jí nebylo nepříjemné tam být. Ale všechny informace před touhle návštěvou dostala a stejně chtěla jít. Tak při nejhorším aspoň bude vědět, že to nechce opakovat. Uvidíme.
Marek mi svazuje ruce před sebe a provazy okolo paží utáhne, snad abych se nebránila. Důrazným tlakem na rameno mě donutí si sednout, zatímco mě jistí a za úvaz mě přiváže k bambusu, který visí pod stropem. Tenhle výraz poznávám. Výraz kočkovité šelmy, která se chystá si pohrát se svou kořistí. A že to nebude přátelská hra, o tom svědčí Markovy zatnuté zuby a trochu nahrbená ramena, jen po mně skočit. Sedím v tureckém sedu a Marek si přede mě a na mě klekne. Kolenem na moje stehno a svou váhu na něj přenáší. Blaženě se dívá, jak trpí, myška. A myška na něj upírá škemravý pohled, že to bolí. Ještě přidá váhu a pohladí mě po vlasech, rukou přejíždí přes moje ucho až ke krku.
Ach ten můj citlivý krk, pomáhá mi, protože na tenhle dotek se tělo upíná radši. A Marek to vnímá, chytí provaz a obtočí mi ho okolo krku několikrát a za konce zatáhne. Ale asi to škrtí málo, zdá se mu, a chytí mě pod krkem ještě rukou. Přestávám se na něj dívat a cítím mravenčení v čele a tlak na oči zevnitř, opojný klid, což je omamné a děsivé. Když se začnu uvolňovat, stisk povolí, i když provazy nechává na místě. Pomyslím na Ester, že musí být zděšená. Po očku bych se podívala, ale nechci to vědět. Chci si představovat, že to je pro ni příjemná kratochvíle. Raději se zadívám na Marka a v jeho výrazu jde jasně číst, že chce, abych si stoupla. A i kdybych to nepochopila, tlak provazů na úvaz, kterým mě zvedá, je všeříkající. Stojím proti němu, zatímco mi provazy protahuje skrz onen hrudní úvaz a dává si záležet, abych cítila každý pohyb. Když pak za jeden provaz prudce trhne, vykřiknu, protože cítím, že to bude hodně bolet a jsem opravdu překvapená, když se ukazuje, že nebolelo. Marek si hraje.
Přesouvá se mi k levé noze a kolem stehna mi omotá další z provazů a já tuším, že tohle nebude dobrý. Okolo nohy mám provaz jen na jednu otočku, takže dva pruhy, a za ty mi nohu zvedá do výšky. Připevní mi jí k bambusu, čímž se mu uvolní ruka a tou mi začne do stehna zarývat nehty. Balancuju na jedné noze, kývu se do stran jak osika, a zatímco stehno bolí jako čert, Marek si mě v klidu škrábe. A mně je jasný, že to rozhodně je teprve začátek.
Marek trpělivě čeká, až mě ta jedna noha pořádně neudrží, já se zakloním a do polozávěsu se trochu víc položím. Ale nemusí čekat dlouho. Bolí to, ruce mě brní, byť mě uklidňuje, že od poškození nervů to není, cit v prstech si totiž kontroluji s krátkými přestávkami pořád dokola, i když se Marek pravidelně ptá. Šíleně to bolí, a i když jsem nechtěla, začnu naříkat a zrychleně dýchat. Všechno kromě nás dvou zmizí já přemýšlím, jak bolest prodýchat. I když cítím, že když povolím, je to lepší, stejně se tomu pořád bráním, svaly zatínám, čímž se vyčerpávám a víc a víc povoluji. Ale nejde to. Nejde se uvolnit úplně a cítím Marka, jak mi váže provazy kolem břicha. Přichází úleva, že mě zajistí ještě za další bod.
Jak já jsem naivní, žádný další bod pro úlevu nebude. Marek totiž pokračuje s provazem k pravé noze a zatáhne. Noha se mi odlepí od země a já visím.
Poprvé visím! Tělem mi projede další vlna bolesti, ale zároveň cítím něco nového. Úvaz kolem břicha je mi opravdu hodně příjemný. Připadá mi to absurdní. To břicho, které tolik schovávám, tak tomu se líbí závěsy nejvíc? I dál jsem Markova hračka a on si se mnou houpe, vzduch kolem mě povlává a já se snažím to všechno nové zpracovat. Tady už nemá smysl napínat svaly, a tak si ležím a hovím. Tělo si zvyklo, pořád to sice bolí, ale už ne tak, abych z toho toužila utéct.
Cítím na vlasech provaz a je to příjemné až do chvíle, kdy mi Marek zatlačí na pravou nohu, snad pro tu radost z mého dalšího bolestného kňourání. Nohu mi k vlasům přiváže a já teď ležím ještě víc prohnutá, ale začíná mě opravdu hodně bolet krk. Tohle není příjemná bolest, tahle bolest mě znervózňuje a stresuje představa toho, jak pak zvednu hlavu. Nedokážu to ale říct. Pořád doufám, že si to prodýchám, že se to poddá, ale nelepší se to.
Marek asi tuší, že něco není v pořádku a pečlivě mou pozici mění, uvolní mi vlasy a už to samotné pomáhá. Myslím, že jsem dneska dosáhla svého maxima a pozvolné uvolňování mých nohou vítám s blaženou úlevou. Marek mě postaví na zem, za hrudní úvaz stále jištěná, ale nejsem vůbec schopná udržet rovnováhu. Zcela odevzdaně mu padám do náručí, v kterém mě dál drží, dokud mě od bambusu neuvolní a spolu neklesneme pomalu k zemi. Jistí mě při každém kroku a já jsem unešená z toho, jak díky tomu můžu odejít do svého prožitku. Postupně z mého těla zmizí všechny provazy a já mám dojem, jako kdyby spolu s tím odpochodovaly moje poslední mozkové buňky.
Kdyby to bylo možné, tak hmatatelně cítím, jak se mi inteligence smrskla na polovinu a jsem ráda, že zatím těsním a nepouštím slinu. Marek mě objímá, já mu děkuju za úžasný zážitek, jsem k němu přitulená, sjetá hormony a s debilním výrazem koukám na Ester a doufám, že mě nezavrhne, když mě v tomhle stavu uvidí.
Marek s Ester se baví a já docela dlouho nezvládám nic víc, než je sledovat a sem tam kývnout. Postupně už mi ale začíná už mi být přeci jen trochu divné, jak jsem k Markovi natulená a proto se přesunu o kousek dál a za nějakou chvíli dokonce dokážeme všichni tři jít připravit ještě jeden šálek čaje. Pro každého!
Ještě si dlouho povídáme o všem možném, ale nakonec se s Ester zvedáme a vyrážíme za Honzou na večeři. V autě jí celá napjatá vyslýchám, jak to zvládala a jaké to pro ni bylo. Jedno je jasné, nic podobného jako já by zažít nechtěla, ale to jsme tušily už před tím. Vypadá to ale, že ani další riggerka z ní nebude. Což nevadí, mám hlavně radost, že jí svět BDSM pořád dál zajímá a těším se, až ji někam zase budu moct vzít. Kéž by takových vanilek bylo na světě mnohem víc a naše světy se mohly inspirovat navzájem.