DÍL TŘETÍ – ONLINE SVĚT MÁ NĚCO DO SEBE!

Tak jo, úkol zněl jasně – seznámit se s BDSM světem online pro dny, kdy není kecací čtvrtek. A hlavně poznat nějaké osoby, ne jen pořád googlit BDSM praktiky a další odosobněné informace.

Zas tak komplikované to hledání nebylo a já záhy narážím na stránky www.bdsmlife.cz a registruju se tam jako Labinka. Dala jsem si záležet a přezdívku utvořila jako kombinaci slov laboratorní subinka. A jelikož miluju experimenty, tak to sedí. Že to ve slovenštině navíc znamená pacička a působí to něžně, to už je jen třešnička na dortu. Honza vybírá ze všech svých dřívějších přezdívek Kevina.

Porozhlížíme se, jak stránka funguje a jako první zvolíme vyplnění testu úchylek – je to docela dobrý nástroj pro diskuzi o tom, co by se nám mohlo líbit a jestli třeba neobjevíme nějaký společný styčný bod. Volíme proto rovnou delší test a poctivě těmi 357 otázkami projdeme. Slzavý večer z druhého dílu muže otevřel a on se rozhodl dát šanci zkoumání. Jasně, že bych chtěla, aby byl tak nadšený jako já, ale aspoň ten zájem už nás může posunout dál. A tak se pro začátek shodneme na tom, že nic, co souvisí s exkrementy nás nezajímá. Svazování by šlo, to se nám v představě líbí oběma, ale co s tím výpraskem? V 50 odstínech šedi to vypadalo lákavě, nemohlo by to být dobrý? Píšem si to na náš „to-do list“.

Díky testu se dostáváme i k diskuzi ohledně roviny dominant a submisiv. Zkratka BDSM totiž nemá jen význam SM – sadismus-masochismus. Většinou to tak ale veřejnost vnímá včetně nás dřív. Jenže je v ní i B-bondáž, D-disciplína, D-dominance, S-submisivita. A až na konci SM. Láká ale nás dva ona podřízená a nadřízená role? Já se nemůžu rozhodnout. Klečet u dveří, než přijde pán? Pfff… To zní tak nereálně! Ale přitom se podřídit mě láká. Nebo mě na tom spíš láká to, že bych tu hru nevedla a vést se nechala? Být čistě sub a poslouchat? Ne. Ale v testu se mi objevuje i něco, čemu se říká „spratek“. Trochu blíž se dívám, co by to mohlo být a je mi to blízké. Zlobit, vzdorovat, a nakonec se nechat zlomit, to mi přijde reálnější než od začátku čekat jako hodná holka. A i muži to přijde jako dobrá cesta, občas se spolu v rámci hry pereme, já se ho snažím kousnout a on mi zkušeně brání. Šlo by tedy vycházet z takové hry? Shodujeme se na tom, že to budeme muset brzy vyzkoušet.

Z mého testu taky poměrně jasně vychází, že bych měla zájem i o kontakt s jinými muži a že za tím otevíráním vztahu může stát i něco víc než jen snaha vnést do současného vztahu trochu zpestření. A tak se znovu vracíme k pravidlům, co se může a co ne. Na jedné misce vah je celé spektrum věcí, které bych chtěla zkusit a na druhé to, že je pro mě primární Honzovi neublížit a nedělat něco, co by mu bylo nepříjemné. Možná, že tohle bych označila tím naším klíčem ke schopnosti se domluvit. Že nám primárně záleží na tom druhém a že si o tom, co bude kdo dělat, musíme promluvit předem a zajistit, že je ten druhý bez zbytečných obav. K téhle diskuzi se budeme vracet ještě častokrát a bude trvat ještě dlouho (v mém zrychleném světě), než najdeme to správné řešení pro nás. A ani pak, až ho najdeme, nebudou hranice trvalé a neměnné a budou se taky lišit s různými osobami.

Ale díky tomu, že jsme si o tomhle promluvili, se pak do diskuzí a chatů na BDSMlife můžu pustit s nadšením mně vlastním. Chodím si tam pro svou denní dávku mezilidských interakcí. Roky jsem mluvila jen s klienty, trochu s kolegy, hodně s mužem, rodinou a nejbližším malým okruhem kamarádek. Dokonce jsem si myslela, že jsem introvert. A najednou mi chodí hromady zpráv denně a já se snažím na většinu odpovědět. Vůbec netuším, co chci, takže mám obavu, aby mi něco neuteklo a abych náhodou nepřišla o nějakou inspiraci a příležitost. Chodí mi zprávy od dominantních mužů, od submisivních, od switchů, jsem nová, lákavá. Je to omamné, návykové a já si zatraceně užívám, že je o mě takový zájem. Je mi jasné, že to není ani pro mou duši ani pro moje tělo (na BDSMlife mám v té době jedinou fotku – svoje nohy v punčocháčích, jen nohy). Je to tím, že jsem nová úchylná žena, která vyplnila, že se jí líbí výprasky. Dostávám nabídky online výcviku, ale i osobního. Dostávám spoustu zpráv, kde muži píší, že nemají problém dodržet to, že by setkání nemělo erotický náboj, že sex nepotřebují. Jsem v šoku, v „normálním“ světě muži ztráceli zájem, když jsem vyloučila sex. S některými to po pár zprávách vyprchá a s jinými si píšu docela dlouho. S některými se dokonce scházím na kávu s jediným úmyslem – poznat víc lidí, kteří mají netradiční choutky tak, jako já a zjistit, jaké mají oni. Jak je realizují a co jim naopak v životě chybí.

A prvním mužem, kterého takhle naživo poznávám, je Barnaby ze Severu Čech. Scházíme se v obyčejné restauraci v Praze a povídáme si o úplně normálních věcech, ale i o tom, jaké má doma úchyty, že se mu líbí svazování a latex nebo kůže a že výprasky jeho kink moc nejsou. Moc přispět nemůžu, zatím jsem dostala jenom trochu na zadek. Ale stejně jsem zvědavá. Jdu na to trochu vědecky a snažím se pochopit, co ho na tom uspokojuje a mluvím jako teoretik, který má načteno, ale skutečnost pochopit nemůže, protože jí nezná. A to mě frustruje. Jeden večer nám ani náhodou na všechno povídání nestačí, a tak si píšeme desítky zpráv denně a Barnaby přichází s tím, že můžeme pokračovat třeba na srazu BDSMlife, který bude už za pár dní v Atíku. Honza souhlasí, a tak vyrážíme.

V Atíku se pokouším tvářit zkušeně, abych trochu poškádlila manžela, který je tu poprvé, jenže ten se rozhodit nenechá. Dáváme se do řeči s Barnabym, ale i se Zartysem, jedním z mužů, se kterým jsem na „lajfku“ v kontaktu, a s jeho ženou Wild Poppy. Nejdřív mi to připadá trochu zvláštní, povídat si s někým, s kým jsem si psala, před mým manželem a jeho ženou, ale pak si říkám, jestli na sebe nejsem moc přísná. Vždyť jsme si žádné intimnosti nedomlouvali, tak proč by mělo být povídání si nevhodné? Cítím, jak hluboce ve mně je zakořeněné, že bych nejen neměla mít intimní kontakt s někým jiným, ale ani o tom uvažovat a přemýšlím, proč to tak silně cítím, i když s tím nesouhlasím. Můj muž i moje nejlepší kamarádka na to mají daleko svobodomyslnější názor, tak proč jsem v tom tak rigidní, když naopak toužím po větší svobodě? Monogamní svazky jsou považovány za jakýsi vznešený standard, za něco, po čem bychom měli toužit a realizovat to. Je to ve společnosti tak běžně přijímaná norma, že i když se domluvíme s mužem na tom, že to tak nemusíme mít, může být složité i pro nás se do toho uvolnit. Bylo by pro mě nejjednodušší se vrátit do bezpečí monogamie a tam si dál žít, ale cítím příliš velkou potřebu zažívat i věci mimo svůj primární vztah. A jediným řešením je o tom mluvit. A hodně. Být si jistá, že opravdu svým chováním nebudu ubližovat ani jemu ani sobě a jít na to pomalu a mít možnost to kdykoliv zastavit.

Mezitím koukáme po okolí a užíváme si, jak jsou ostatní oblečení a uvolnění. Přichází domina v doprovodu se dvěma muži, kteří jsou oblečení v dámském oblečení a nesou jí jídlo. Přikáže jim kleknout a Honzovi se rozsvítí oči. Drcne do mě a ptá se, jestli jsem to viděla a říká, že se mu moc líbí, jak jsou pánové poslušní. Je znát, jak pomalu taje, líbí se mu všichni okolo, přestává ty úchylky vnímat jako nevhodné a tady, v jejich prostředí, kde se úchylky akceptují, se mu to začne líbit. Přestává to být něco zakázaného a začíná to být něčím normálním. Nakonec mi Honza s jistotou v hlase sdělí, že by chtěl doma zkusit víc.

A tak už se domů moc těším…